HRUŠKA

Místo výskytu dřeviny

Střední a jižní Evropa, také východní Evropa, Přední Asie, Sibiř, převážně pěstovaná; upřednostňuje na živiny bohaté, hluboké, kypré a čerstvé půdy, vyskytuje se ale také na sušších stanovištích; citlivá na zvýšenou vlhkost; setkáváme se s ní na volných stanovištích, na okrajích lesů, zahradách a jako s alejovým stromem.

Bližší popis dřeviny

Barva: dřevo nažloutle hnědé až světle načervenale hnědé, zhnědne, ve stáří často s hnědým, ale také fialovým fakultativním jádrem 

Textura: stejnoměrná, nezřídka plamenitá (tangenciální řez), příležitostně rýglovaná (radiální řez), jemně rýžkovaná a také dekorativní.

Další informace

Kulatinu hrušky je možné zpracovat až na konci května; pořez se má vždy provádět v kůře, jinak stoupá nebezpečí vzniku trhlin; řezivo vyskládat pečlivě, pokud možno vzdušně pod zastřešením; pozornost se musí věnovat možnosti napadení tesaříky; dřevo dobře opracovatelné, pomalu vysychá pro hřebíkové a šroubové spoje předvrtat otvory; je možné šedé zabarvení vlhkého dřeva při styku se železem; hruška je jako masiv i jako dýha snadno probarvitelná; 

Použití dřeviny

Hruškové dřevo je velmi hezké i po nařezání. Proto se doporučuje pracovat s ním jako s velkými kusy v co možná největší šířce, kde může být využita jeho kresba. Z hrušky se také vyrábí nábytek a drobné předměty, jako jsou rukojeti nožů nebo pera. Použitelná je také pro obývací pokoje, ložnice a do kuchyňských prostor a jako kancelářský nábytek; v obchodě také jako krájená dýha, parkety a obkládací panely; blízce příbuzné druhy Pyrus a Sorbus jsou i mikroskopicky od sebe navzájem obtížně odlišitelné.